Milovníci koní, začínající fotografové, právě pro vás jsem se rozhodl napsat následující fotoseriál. O koních existuje spousta článků a knih, o fotografování ještě více a o fotografování koní toho bylo také napsáno hodně. Většinou jde však o články, které nejdou do hloubky a předpokládají znalost buď focení, nebo koní. Tím nechci říct, že jsou to špatné články. V tomto seriálu bych se chtěl vydat trochu jinou cestou (snad se to i podaří). Rád bych zašel více do hloubky, vysvětlil fotografické pojmy, se kterými se zde setkáme, zároveň i přiblížil chování koní. Často vidím, jak někdo zachytí úžasný moment, ale fotografie je technicky špatná (chybí ostrost, barvy, kontrast, není srovnaný horizont atd.). Stejně tak je celá řada technicky správně exponovaných snímků, které jsou obsahově nezajímavé. A právě proto vznikl tento seriál, na jehož konci se vám snad podaří posunout své fotografické dovednosti o kousek dál (pokud ne, tak mě prosím nebombardujte naštvanými e-maily :-)). Budu se vám zde snažit předložit konkrétní ukázky toho o čem píši, jak je to správně a jak je to špatně. Na druhou stranu berte prosím na vědomí, že fotografie je tvůrčí proces a je tedy těžké a do značné míry subjektivní, co je a co není správně.




Vím, vlastně spíš doufám, že už chcete číst konkrétní rady jak, čím, proč, kdy, kde nebo pro koho, ale mějte ještě pár řádků strpení. Aby nedošlo na konci tohoto seriálu o fotografování koní ke zklamání, měl bych uvést pro koho, je článek určen z fotografického hlediska. Rád bych zde napsal, že článek pomůže každému, kdo má jakýkoliv fotoaparát, byť i jen v mobilu. Bohužel nenapíšu. Budu zde „promlouvat“ především k majitelům (současným nebo budoucím) zrcadlovek. Stejně tak všechny fotografie zde uveřejněné, jsem pořídil digitální zrcadlovkou (pro značko-milovníky Nikonem). Rozhodně tím neříkám, kdo máte kompaktní fotoaparát, vůbec další řádky nečtěte. Spousta rad a tipů se bude jistě hodit i vám. Ale dost už, o fototechnice potřebné k fotografování koní budu pojednávat později.


 V tomto seriálu se postupně podíváme na to, co k focení potřebujeme (nebojte, konkrétněji než „stačí fotoaparát“), na focení koní ve výběhu, jak si počínat při fotografování parkuru, drezury, cross country, ale také dostihů či westernu. Nakonec se budu věnovat úpravám fotografií. Články jsou jakýmsi sepsáním mých zkušeností a názorů, proto se samozřejmě mohou lišit od jiných autorů a nechci zde tvrdit, že jen já mám pravdu. Každý fotograf, potažmo umělec má svůj styl, své myšlení a tak budu rád, když i mé články pro vás nebudou dogmatem, ale spíše rozšíří vaše obzory a pomohou rozvíjet vaše vidění a techniku focení.


Takže dejme se konečně do toho!


ČÍM FOTIT


Chceme tedy fotit koně (pokud ne, tak prosím počkejte, až budu psát o něčem jiném), první co vás zřejmě napadne, je čím. Zcela otevřeně tvrdím, že bez zrcadlovky to nepůjde. Tedy půjde, ale výsledek jistě nebude odpovídat fotografiím z časopisů o koních. Na druhou stranu, pokud hodláte fotit statické portréty koní, kompakt vám jistou službu udělá. Tím však jeho použití pro fotografování koní končí. Na otázku „proč?“, je jednoduchá, ale dlouhá odpověď – horší optická kvalita, „pomalost“ odezvy na spoušť, nulová nebo jen velmi malá kontrola hloubky ostrosti… Zkrátka, vzhledem k jasným přednostem zrcadlovek se zde budeme bavit pouze o nich.


Fotoaparát


Začněme tedy u těla fotoaparátu. Jaké tělo je dostačující? Na tuto otázku není úplně jednoduché odpovědět. Předně je třeba zdůraznit, že více než na samotném tělu záleží na objektivech, ale k těm se za chvíli dostaneme. Jestli hodláte fotit koně převážně ve výbězích, zejména pak portréty nebo jejich laškování, pak vám postačí levnější i starší těla. Kvalita výstupu, tedy výsledné fotografie se neliší zase tolik, abyste utráceli desetitisíce za nejnovější model. Pokud však chcete fotit hlavně jezdectví, případně vozatajství, tedy sportovní odvětví koní, vyplatí se nekoupit nejlevnější fotoaparát. Jak jsem zmínil, jedná se o sport a to je jedno z nejnákladnějších odvětví fotografie. Obvykle potřebujeme drahé a světelné teleobjektivy, protože děj musíme fotit z větší dálky a za různých světelných a povětrnostních podmínek. Kolikrát také potřebujeme rychle měnit objektivy a tak ve výsledku můžeme vypadat jako vánoční stromeček, na kterém visí 2 a více fotoaparátů s již nasazenými objektivy, aby nám při jejich výměně neunikl rozhodující okamžik. Ale to už píšu o nás, ale o profících, kteří si výslednými fotografiemi na své vybavení také vydělají. Takže přestanu snít a vrátím se k podstatě výběru těla fotoaparátu.


Jaký je tedy rozdíl mezi levným a dražším tělem fotoaparátu, který nás z pohledu fotografů koní zajímá:

- počet AF bodů (čím více jich je, tím plynuleji si fotoaparát přeostřuje pohybujícího se koně a snižuje se tak šance, že jej zachytíme částečně nebo zcela neostrého)

- rychlejší seriové snímání (čím více snímku zvládne fotoaparát vyfotit za sekundu, tím zvýšíme své šance na zachycení správného okamžiku)

- míra šumu (při focení v hale nebo za horších povětrnostních podmínek budeme muset, chtě nechtě, „sáhnout“ po vyšším ISO, v takovém případě nám přijde vhod fotoaparát, který zvládne bez „destrukce“ snímku i ISO 800, ne-li vyšší


Jistě jste si všimli, že nepíšu o rozlišení nebo „kvalitě“ snímku (já vím, já vím, míra šumu ovlivňuje kvalitu). To proto, že současné i pár let staré zrcadlovky disponují velmi kvalitním výstupem a myslím, že nebudu přehánět, když napíšu, že z tohoto pohledu je téměř jedno jaké tělo použijete. Důležité je si uvědomit, že lepší sportovní fotografie lze dosáhnout vyšším počtem AF bodů, rychlejším sériovým snímáním a ideálně fotografiemi, které jsou „použitelné“ i při ISO 800. Berte prosím na vědomí, že nejde o podmínku, i s horší technikou můžeme udělat krásné a někdy i lepší snímky, ale v případě sportovní fotografie se s lepší technikou zvětšují a usnadňují šance jak dosáhnout vyšší kvality.


Pozn.: Před případnou koupí DSLR (Digital Single-Lens Reflex camera, digitální jednooká zrcadlovka) si nezapomeňte ověřit kompatibilitu těla a objektivů, především starších, o které byste měli zájem. Některé značky mají totiž nepříjemnou obchodní politiku a jejich levnější těla nejsou kompatibilní se staršími a levnějšími objektivy (leč opticky stejně kvalitními jako současné). A tak si koupíte sice levné tělo, ale musíte si koupit dražší nové objektivy.


Objektivy


Objektivy jsou jako oči fotoaparátu. Můžeme mít tělo, jaké chceme, ale pokud nemáme kvalitní „oči“ neuvidíme nikdy dobře. Objektivy tedy vybírejte s rozvahou, také proto, že pravděpodobně přežijí váš fotoaparát. Co se ohniskové vzdálenosti týká, vše co potřebujete, jsou dva zoomy 18-70mm a 70-200mm, případně jim podobné (samozřejmě, pokud chcete experimentovat, vyzkoušejte třeba rybí oko). Místo 200mm doporučuji 300mm, ale tyto objektivy jsou obvykle cenově velmi rozdílné. A abych byl upřímný, vlastně vám postačí objektiv 70-200mm nebo podobný. Je snadné uhádnout proč. Koně obvykle fotíme z větší dálky, a když ne, tak vždy jde udělat pár kroků zpět, protože je fotíme venku, kde je spousta prostoru. A naopak na soutěžích, bude i 200mm občas málo, protože blíž se zkrátka nedostaneme. Další jejich plus je, že spolu s rostoucím ohniskem, se zmenšuje hloubka ostrosti, což způsobí, že nám ostrý kůň více vynikne na neostrém pozadí. Neméně důležitou udávanou hodnotou objektivu je jeho světelnost, malé f. Stačí vědět, že čím nižší je světelnost, tím více objektiv propustí světla. Prakticky to znamená možnost fotit v horších světelných podmínkách a také možnost menší hloubky ostrosti, díky nižší možné cloně a tím ještě více rozmazat pozadí, aby z něj kůň „vystoupil“. Základní zoomy nabízí proměnlivou světelnost, např. f/4.5-5.6. Znamená to, že světelnost se mění spolu s ohniskem, čím delší ohnisko zoomu zvolíme, tím horší světelnost budeme mít (tím menší clonu můžeme zvolit). Bohužel tyto hodnoty téměř vylučují kreativnější práci. Za pěkného počasí uděláte krásnou fotku, ale díky nevyhnutelně větší hloubce ostrosti bude kůň obvykle splývat s pozadím. Navíc, postačí větší mrak a díky menší světelnosti se budete muset rozhodnout, zda zvýšit ISO a tím i šum na výsledné fotografii nebo prodloužit čas a riskovat tak rozmazání rychle se pohybujícího koně. Dražší zoomy obvykle nabízí konstantní světelnost f/2.8. Přesně to potřebujeme a dovolí nám to mnohem serioznější práci při fotografování koní.


Poslední věcí, která by nás měla u objektivu zajímat je autofocus (AF). Moderní ultrazvukové ostření (Nikon jej označuje AF-S, Canon USM) je neskutečně rychlé a dovolí nám snáze zachytit klíčové okamžiky. Starší objektivy mohou být línější a někdy to může být klíčová nevýhoda. Nicméně sám nevlastním objektiv s ultrazvukovým zaostřováním a i tak se mi daří zachytit zajímavé momenty. Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv objektiv, rozhodně si přečtěte všemožné recenze, nejlépe zahraniční, prohlédněte si fotografie jím pořízené a řádně jej otestuje a snímky zkontrolujte na monitoru vašeho PC nebo alespoň na notebooku. Displej fotoaparátu je pro test objektivu naprosto nedostačující.


Co dalšího budeme ještě potřebovat na focení koní? Ve skutečnosti už nic. Přesto se ještě zmíním o některém příslušenství. Určitě byste měli mít 2 baterie a 2 karty. Není nic horšího, než když vám během focení dojde „štáva“ nebo zaplníte kartu a tím vaše focení skončí. Taky zauvažujte do investice fotobatohu. Vaši fototechniku si chraňte co nejlépe. Na trhu je spousta možností, do čeho „posadit“ fotoaparát s příslušenstvím. Mě osobně nejvíce sedí fotobatoh, o kterém při pohybu a focení ani nevíte. Často můžete vidět sportovní fotografy nesoucí fotoaparát na monopodu. Jedná se o stativ o jedné noze, který slouží především jako podpěra pro těžké objektivy. Osobně preferuji práci bez monopodu a hned vysvětlím proč. Objektiv 70-200mm nepovažuji za tak těžký, aby bylo třeba jeho opory. Naopak ať již fotím soutěže nebo koně ve výběhu, stále měním pozice, potřebuji být mobilní, chvíli postát, chvíli jít do lehu. S monopodem se taková lehkost ztratí. Nemluvě o tom, že koně v pohybu fotíme tak krátkými časy, že málokdy dojde k pohybové neostrosti. Pro koho tedy monopod doporučuji? Pro fotografy, kteří si rádi najdou jedno, dvě místa odkud fotí celou dobu trvání soutěže, dále pro ty, kteří mají opravdu těžké objektivy nebo pro ty, kterým se velmi třesou ruce. Jak vidíte fotografování koní je nejnáročnější na použitý fotoaparát a objektivy, žádné další příslušenství nebudete potřebovat. To je ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že kvalitní objektivy jsou to nejdražší, co můžete k fotoaparátu koupit.


RAW NEBO JPG


Mít fotky v RAW nebo JPG, toť otázka, na niž není jednoznačná odpověď (jak jinak). Uvedeme si proto dva příklady a na nich se pokusím poukázat na výhody a nevýhody obou formátů. Ale ještě předtím malé vysvětlení: RAW - surový formát, tzn. fotografie je uložena předtím, než projde úpravami ve fotoaparátu dle vašeho nastavení (ostrost, saturace, vyvážení bílé atd.). Jako taková se musí dále zpracovat v softwaru vašeho PC (Photoshop, Zoner Photo Studio apod.), což zabere množství času, ale z fotky dokážeme dostat více, aniž bysme úpravami ovlivnili její kvalitu. Také se nemusíme (neznamená, že bychom neměli) příliš zabývat vyvážením bílé, kompenzací expozice, protože to vše lze provést dodatečně doma, stejně jako by to udělal fotoaparát ihned po vyfocení v případě JPG.


Když víme, co je to vlastně RAW, pojďme se podívat na konkrétní příklady, proč a kdy jej použít.

1. Jedete fotografovat koně do stáje. Pro kamaráda, v lepším případě pro zákazníka. Budete chtít udělat nějaké fotografie hlavy, celého koně, s majitelem, bez majitele, v pohybu, detaily. Domů se vrátíte s několika desítkami fotek. Z toho uděláte výběr těch nejlepších. Jelikož se jedná o, jak já říkám, soukromé fotky, tedy o fotky pro majitele koně, který si je bude chtít třeba vytisknout na větší formát a půjde zde především o krásu koně jako takového, z fotek se budete snažit vytěžit maximum. V tomto případě foťte do RAWu.


2. Tentokrát jdete fotografovat soutěž. Každého jezdce a koně chcete mít na fotografii, zapnete také sériové snímání, které „nastřílí“ několik snímků za sekundu, abyste pak v PC pohodlně vybrali ten nejlepší moment. Dojdete domů a do PC kopírujete několik set snímků. I když z toho množství budete chtít udělat výběr, stejně se budete snažit mít zachyceny všechny jezdecké dvojice a tak se nevyhnete výslednému počtu cca 200 fotek. Místo, abyste co nejrychleji informovali o proběhnuté soutěži a odeslali fotografie na Rajče, facebook nebo na některý z jezdeckých serverů, otevřete RAW editor (je obsažen jak ve Photoshopu, tak např. v Zoner Photo Studiu). Tak přesně v této situaci, byste se neměli bát fotit do JPG.


Abych nezapomněl, tak ještě vyčtu nevýhody JPG. Za prvé, při každém uložení JPG ztrácí fotografie na kvalitě (do ztracena mizí pixely – barevné body, kterými je fotografie tvořena), proto zálohujte originály. Za druhé, možnosti úprav jsou omezené oproti formátu RAW a tak musíte více přemýšlet nad nastavením a výsledným snímkem ještě před samotným focením (jak to ti kinofilmoví fotografové dříve dělali? ;-)). Tato nevýhoda JPG je z jiného pohledu jeho velkou výhodou, pokud vše dobře nastavíte a správně exponujete, výsledné fotografie jsou okamžitě připraveny k použití. Navíc se více začnete zabývat správnou expozicí a to z vás udělá lepšího fotografa.


Poslední rada na závěr, pokud má váš fotoaparát možnost Active D-lightning nebo Highlight priority (různé názvy výrobců, stejná funkce), která vyrovnává vysoké kontrasty a potlačuje přepaly, mějte ji za slunečného dne vždy zapnutou.


Pozn.: Po expozici se vám vyfocený snímek zobrazí na displeji vašeho fotoaparátu. Jedná se o fotku v JPG. Proto, když fotíte do RAWu, snímky budou v PC vypadat jinak, než jak vypadaly na displeji fotoaparátu.


To by bylo k technické stránce fotografování koní vše. Příště už to bude zajímavější, podíváme se totiž, jak fotit koně ve výběhu, jaké záludnosti můžeme očekávat a jak se s nimi vypořádat.


Více fotografií naleznete v mém portfoliu.